Používáním tohoto webu souhlasíte s využíváním cookies na těchto stránkách. Více informací ZDE. Rozumím

Lenka


Zlatku jsem po týdnu odchytla na pokraji smrti a dovedla k dokonalosti.

Je to opravdu hodně let, co jsem se s Lenkou seznámila – na základní škole vlastně. Pak nás život na čas oddálil. Několikrát jsme se viděly v útulku, když přišla venčit nebo donesla sbírku z práce. Pak jsem hledala na internetu dočasku pro štěňata a byla tu zase. Od té doby jsme se vídaly skoro denně, začaly jsme spolu chodit do práce i do útulku. Záchranářské nasazení – to musím u Lenky vypíchnout, protože jde do všeho po hlavě, bez zábran a nezná slovo: nejde!
Protože u nás začala pomáhat, a jednu Lenku už jsme měli, museli jsme si ji tak trochu přejmenovat. A z legrace ji říkáme malá Lenka, protože po mně patří mezi nejmenší dobrovolníky – i ta Natka s Tomem nás přerostli. Dovolte, abych vám představila dobrovolnici malou Lenku, Lenku Meĺovou.



 

1) Jak jsi se dostala k práci v útulku? A jak už jsi v útulku dlouho?

V březnu 2020 jsem odpověděla na prosbu Gábi o dočasnou péči pro dvě vyhozená štěňata. Mia a Moe se staly součástí naší domácnosti a tím se rozběhla naše spolupráce s dočasnou péčí. Na začátku roku 2021 jsem se začala zaučovat i na práci přímo v útulku.

 

2) Jaká je tvá úloha, náplň práce?

Dělám dočasné péče pro psy i kočky. Aktuálně mám doma tři útulková koťata, která hledají domov. Střídám s holkami odpolední služby útulku, večer chodím na venčení a úklid karantény. V případě potřeby jezdím na veteriny s našimi svěřenci. Také pomáhám s charitativními aukcemi.

 

3) Máš nějakého oblíbence? Čím tě učaroval?

Před 8 lety mě první vycházkou učaroval Kato, který si pro piškoty, které jsem měla v kapse, sundal náhubek, vyskočil na mě, stáli jsme si skoro tváří v tvář. Já myslela, že je to můj konec a on že se skvěle nabaští. Cestou nás lidé z útulku obcházeli obloukem, křičeli, jak jsme odvážný, že s ním jdeme bez náhubku, měla jsem neskutečný strach, díky němu mě to ale k útulku stále táhlo. Dneska jsou z nás "přátelé" ani na veterině mě nesežral.
No a samozřejmě Gábi , kterou znám od dětství a vždy byla mým vzorem.

 

4) Sama máš nějakého psa? A jiný zvěřinec?

Mám Lousiánského leopardího psa Montyho a kočku Mojinu.

 

5) Co děláš ve volném čase, když nejsi zrovna v útulku?

Volný čas trávím se svou dvouletou dcerou, manželem a rodinou.

 

6) Máš nějakou psí osobnost v paměti a srdci? Nějaký psí osud, jehož si byl důležitou součástí?

V srdci mám každého psa i kočku z dočasky nebo útulku. Jsou ale někteří, kteří mě zasáhli víc. Štěně Bára, kterou jsem zablešenou, začervenou a žíznivou odkoupila od bezdomovce.

Kočku Zlatku od Tesca, kterou jsem po týdnu odchytla na pokraji smrti a dovedla k dokonalosti. Stálo mě to spoustu času, energie a slz. Její vděčnost mi ale všechno vynahradila.

Edvard, moje největší láska. Maličkatá, vychrtá kulička neštěstí, která se choulila v rohu velkého auta. Doma s námi strávil několik měsíců, než byl v pořádku a mohl odejít domů. Stal se z něj nádherný, sebevědomý pes.

Elliot, tolik bolesti a bezmoci při převozu na veterinu s jeho zlomenou čelistí jsem nezažila. Pokaždé, když ho vidím, ho nejdřív obejmu.

Lesánek, to je taková moje nejcitlivější vzpomínka.

A pak takové chvilky jako je třeba získání si důvěry psa, jako je Myška, Kato.

 

7) Jak moc je náročná tzv. dočasná péče? Tu děláš už hodně dlouho. Co bylo nejtěžší na dočaskování?

Nejtěžší je loučení, když odjíždějí do nových domovů. Jsou součástí naší domácnosti, jsou u nás i několik týdnů nebo měsíců. Neobejde se to bez slz a smutku. Přesto jsem vděčná každému, kdo jim dá nový domov.

 

8) Co ti vlastně útulek dává? A co bere?

Dává mi neskutečně moc energie, kterou mi paradoxně i někdy vezme, bez toho by to ale samozřejmě nešlo.

A také nové přátele, jak ty zvířecí, tak i ty lidské.

 

9) Je něco, co ti na práci v útulku vyloženě vadí?

Na práci jako takové mi nevadí nic. Miluju to, miluju útulek.

Vadí mi ale sobeckost a nezastavitelnost některých lidí, kteří si myslí, že zvíře je věc a podle toho s ním tak i zachází.

Chtěla bych poděkovat mému manželovi, který někdy musí všechno zahodit, abych podnikla zběsilou akci na záchranu nějakého zvířete. Každému, kdo se podílí na podpoře útulku jakoukoliv formou. A hlavně Gábi, bez ní by to nebylo tak úžasné a dokonalé místo jaké to je.