Používáním tohoto webu souhlasíte s využíváním cookies na těchto stránkách. Více informací ZDE. Rozumím

Hanka

Dobrovolnice Psího útulku U Šmudliny Tachov Hana Hemzáčková:

Na vycházce mi prokousnul bundu, stejně ho mám ráda.

Naší úžasnou Hanču znám už z minulého života. Tam se se mnou o psy také jistě starala a dodávala mi sílu. Za tu spoustu let, co jsme přátelé, se asi nikdy nemračila, vždy na ni bylo na sto procent spolehnutí a nikdy na nic nezapomněla. Nechápu, jak to všechno zvládá. Hanča je taková má pravá ruka, když nejsem zrovna k mání. Dodává mi odvahu ve věcech úřednických, se kterými moc nekamarádím, a jsem ráda, že to semnou ještě nevzdala. Dovolte, abych vám představila naši Hanču.

 


 

1) Jak jsi se dostala k práci v útulku? A jak už jsi v útulku dlouho?
K práci v útulku jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. V lednu 2014 jsem viděla v televizi reportáž o útulku, kde byl prezentován také jeho charitativní kalendář. Objednala jsem si ho a začala sledovat také Facebook útulku. Zanedlouho jsem se oslovováním různých firem zapojila do hledání pejska Lorda, který utekl od nové rodiny, rozeslala jsem tehdy tisíce mailů s popisem, bohužel marně. Ale právě díky tomu jsem začala více komunikovat s Gábi, naší šéfovou, a do útulku jsem se s rodinou konečně také vydala na osobní setkání. Brzy po návštěvě už jsem si říkala o další práci, jezdila jsem pravidelně venčit a nakonec jsem byla zaškolena i v péči o psí svěřence, s kterou mi nyní nově pomáhá také můj bratr Honza.

 

2) Jaká je tvá úloha, náplň práce?
Jsem taková útulková sekretářka, pomáhám s administrativou, korekturami, když je potřeba přidám příspěvek na útulkový Facebook a jednou měsíčně mám službu v útulku. Dříve to bylo častěji, ale dojíždím z Plzně a mám doma malého chlapečka, takže jsem musela svůj režim trochu změnit. Prcek už ale okoukal, jak se připravuje psí pelíšek, takže doma ještě trochu potrénuje a pak bude jezdit se mnou.

 

3) Máš nějakého oblíbence? Čím tě učaroval?
Jednoznačně Falko. Já ani vlastně nevím, čím na mě tak zapůsobil, ale už na fotkách jsem se do něho zamilovala a osobní setkání to jen potvrdilo. A to musím prozradit, že mi jednou prokousnul na vycházce bundu, stejně ho mám ráda.

 

4) Sama máš nějakého psa? A jiný zvěřinec?
V roce 2016 jsem si z našeho útulku adoptovala slepou fenku Jaggy a to je má skvělá parťačka. U rodičů máme ještě pejska Honzíka, který spolu se svým bráchou Matějem (ten už je bohužel za Duhou) byl listopadovou ozdobou útulkového kalendáře pro rok 2015. Já jim dělala na fotce jen takové křoví.

 

5) Co děláš ve volném čase, když nejsi zrovna v útulku?
Momentálně můj volný čas vyplňuje hlavně syn Míša, pak samozřejmě naše Jaggy, která sice nevidí, ale i tak nás dokáže na vycházce pořádně unavit, prohnat kdejakého ježka, stopovat divoká prasata apod. No, a když zbyde čas, fandím plzeňské Viktorce nebo si sednu k pěkné knížce.

 

6) Máš nějakou psí osobnost v paměti a srdci? Nějaký psí osud, jehož jsi byla důležitou součástí?
Je jich víc, přestože důležitou součástí jejich osudu byli především mí kolegové. Pejsek Fanda, kterého jsem sice osobně nestihla poznat, ale na Facebooku byl takovým mým hrdinou. Kevinek, kterého jsem poznala už jako velmi nemocného, ale stále ho mám v živé paměti, byl to vlastně první pejsek, u kterého jsem přemýšlela, že bych mu dala domov, přestože jsem věděla, že by to nebylo na dlouho, bohužel jsem ale v tu dobu k tomu neměla vhodné podmínky, což mě ještě dnes mrzí. A z těch veselejších příběhů je to např. pejsek Pišta, který se stal součástí rodiny herce plzeňského divadla a doprovází ho dokonce i na zkoušky. Byl to první pejsek, kterému jsem sama balila kufřík a posílala ho domů. A jinak jsem dodnes důležitou součástí mé Jaggy, která se do útulku dostala v žalostném stavu s bolavýma očkama, a nikdo ji nechtěl právě pro její hendikep, ale já nyní můžu říct, že každý, kdo jí odmítl, může pouze litovat.

 

7) Je něco, co bys chtěla v útulku změnit?
Myslím, že ne, a to nechci podlézat šéfové. Útulek se mění, vyvíjí, stále. Není to jen o tom, že se vylepšuje celé zázemí, vývojem prošla i celá organizace práce s pejsky, komunikace se zájemci i mezi námi pracovníky a věřím, že se bude zlepšovat a měnit stále. A to, co by opravdu potřebovalo změnu, bohužel nikdo z nás neovlivní, je to v rukou úředníků a politiků a my můžeme jen doufat, že nám v budoucnu budou více pomáhat a méně házet klacky pod nohy.

 

8) Co ti vlastně útulek dává? A co bere?
Útulek je pro mě takovým relaxem. Oni se ti chlupáči na člověka vždy usmívají, vždy ho rádi vidí, nic mu nevyčítají, je to pro mě takový odpočinek od běžného života. A co mi útulek bere, nebo vlastně už vzal? Asi iluze. Když někdy vidím, jak se člověk dokáže zachovat k němé tváři, v jakém stavu se k nám dostávají někteří psi, říkám si, jestli si člověk opravdu zaslouží pojmenování člověk moudrý.

 

9) Je něco, co ti na práci v útulku vyloženě vadí?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá.

 

10) Co bys útulku popřála do budoucna?
Nejen našemu útulku bych přála, aby konečně všichni lidé pochopili, že pes je přítel člověka, a tak se k němu i chovali, protože pak bychom mohli útulky zavřít, všichni psi by totiž měli domov s milujícími páníčky, kde by byli šťastní.